Klasický tažený štrůdl

Miluju štrůdl. Od malička a v jakékoliv podobě. Jen ruce, na rozdíl od chuťových buněk, se té nejklasičtější a pravděpofobně i nejlepší z nich přece jen docela dlouhou dobu pro její pracnost vyhýbaly. Čas minulý je leč už plně na místě a protože jinak jej už prakticky ani nedělám. No a pokud to zvládne nijak neškolený kuchaříček jako já, může to pak zvládnout opravdu každý :-). Stačí dostatek trpělivosti, špetka šikovnosti a takhle nějak to už časem půjde samo...

Suroviny (na 3 středně velké nohavice):
125g hladké mouky
125g polohrubé mouky
100-110ml vody (vždy se držte poměru 40% vody)
1 menší vejce
3 lžíce oleje
1 lžíce octa
špetka soli

1,5 kg jablek
2 lžičky mleté skořice
rozinky
vlašské ořechy
trocha strouhanky
50g rozpuštěného másla na pomašlování

Začít je třeba, slovy klasika, vždycky od "píky", která má v tomto případě ovšem podobu jablka. Protože klasický tažený štrůdl není v podstatě nic moc jiného, než jablko zabalené a pečené v jak papír tenoučkém těstě, jsou jablka pro zdárný výsledek naprostý základ. Chutí i konzistencí. Pro chuť pak nedoporučuju držet se za každou cenu moučných levných padavek, ale nebát se šáhnout po nějakém tom kvalitnějším symbolu poznání a rozdíl ve výsledné chuti poznáte ihned sami. Pro konzistenci pak stačí...jablka prostě nestrouhat, ale dát si s nimi trochu víc práce. Oloupat je, zbavit jadřinců a nakrájet na co nejmenší kostičky. A protože tenoučké těsto moc vody neudrží, tak v neposlední řadě takto připravená jablka nechat pěkně hodinku až dvě vyschnout a na povrchu zatáhnout. Takže i díky tomu prostě je na místě začínat pěkně od jablka. Oloupat, očistit, nakrájet a nechat na plechu vyloženém pečícím papírem osychat. Aspoň tu hodinku.

Mezitím si těsto zpracujte obvyklým smícháním všech surovin a jejich důkladným prohnětením, trvajícím tak dlouho, dokud nemáte v ruce či na háku robota hezky vláčné, nelepivé, eventuálně jen lehounce lepivé těsto. Z uvedeného množství ingrediencí to vychází celkem na tři středně velké nohavice štrůdlu, takže po zpracování těsta si jej rozdělte na tři stejně velké kousky, každý potřete olejem a zvlášť zabalte do potravinové fólie a nechejte minimálně 30-60 minut (čím déle, tím lépe) při pokojové teplotě odpočívat. 

Jakmile  máte těsto odpočinuté, jablka aspoň trochu oschnutá, přidejte k nim skořici, dle chuti půl a více pytlíku hrozinek a alespoň jednu hrst na menší kousky nasekaných vlašáků. Pokud nejsou jablka dostatečně sladká, přideje 2-4 lžíce cukru krupice a pro všechny případy i trochu (víc jak 2 lžíce netřeba) strouhanky, která z jablek stáhne možnou přebytečnou vlhkost...a hurá na to "nejzábavnější" v podobě solidní zkoušky trpělivosti a šikovnosti vlastních rukou.

Řeč je samozřejmě o natahování těsta, kterého se ale není na druhou stranu třeba bát. Stačí dodržovat pár základních pravidel a za chvíli to budete mít v ruce. První je samozřejmě nechat těsto dostatečnou dlouhou dobu odpočinout a dát lepku prostor proto, aby s jeho kinzistencí a pevností udělal svoje. Pravidlo druhé je těsto neválet a po opatrném vyjmutí z fólie se jej nesnažit tvarovat nijak jinak, než vytahováním do stran, čímž se vyhnete vytvoření nežádoucího pnutí, díky kterému se pak podstatně hůř tahá do stran. A pravidlo poslední je pravidlem utěrky/ubrusu/plátýnko (zhruba o rozměrech aspoň 70x70cm), na kterém je budete vytahovat a díky němuž se vám nejen bude krásně nakonec rolovat, ale i dobře vytahovat bez přilepování se na podložku. Takže na stůl hezky rozportřít plátýnko, posypat lehounce polohrubou moukou, opatrně vyklopit těsto z fólie a začít s rovnoměrným a postupným vytahováním od středu do všech stran. Opatrně, zlekha a trpělivě. Spodními či vrchními stranamy rukou, jak vám to půjde lépe do krve. Z mého pohledu, kombujícího všechny možné grify je to v podstatě jedno. Obraz v tomto případě vydá za sto a více slov, takže mrknout se na tahání můžete třeba tady nebo pokud si hodně věříte, tak tady :-). Hlavně za začátku dávat pozor, ať to s napínáním nepřeženete a těsto vám nepraskne. Zatímco u krajů nějaké to očko nevadí, na začátku, z něhož časem bude prostředek, to samozřejmě je problém, protože pak se vám potrhá celé. 

Jakmile máte těsto natažené tak, že je krásně tenoučké a prosvítá pod ním plátýnko na stole, posypeme rovnoměrně připravenými jablky po celé ploše těsta s výjimkou protějšího konce, kde přeci jen doporučuji nechat od kraje nějakých 5 cm bez jablek. Tato část je, jako poslední vrstva štrůdlu, takovou menší pojistkou před možným protržením. Teď už jen opatrně srolovat od sebe až nakonec jednoduchým nadzvdáním plátýnka, opatrně přerolovat na pečící papír a takto připravené nohavice dáme do trouby předehřáté na 190 stupňů péct na nějakých 25 minut do zlatova. Pomašlovat rozpuštěným máslem můžete před nebo po pečení. "Před" vám udělá snědší barvu, "po" více zvláční těsto. Hotovo. A protože štrůdl je výbornej i za tepla, můžete za chvíli S chutí do něj.

No a pokud by se vám někdy tahle klasika přejedla, můžete k menšímu množství jablek a hrozinek přidat namletý mák s cukrem a výsledek nezůstane příliš daleko za chutností letité klasiky.

Makový závin

Z dětství určitě nejen mě dobře známá česká klasika, kterou mě mrcha nostalgie po několika nepříliš povedených pokusech o návrat do dětství se záviny koupenými v ochodě donutila začít dělat pravidelně nakonec doma. Ovšem z kvalitních surovin a v moderním provedení podle kuchařky Romana Vaňka...a výsledek je aktuálně doma natolik populární, že na něj možná jednou budou nostalgicky vzpomínat i naše děti :-).

Suroviny (1 závin):
Těsto
300g hladké mouky
120ml mléka
1/2 vejce
40g cukru
40g změklého sádla
15g kvasnic

Náplň
50g baleného mletého máku
110 ml mléka
menší panák rumu
60g švestkových povidel
40g medu
1/2 lžičky skořice
hrst sušených švestek

+ vejce rozšlehané s mlékem na pomazání + forma na toustový chléb na kynutí a pečení

Mouku prosyjeme do mísy a uprostřed vytvoříme důlek. Kvasnice rozdrobíme do vlažného až mírně ohřátého mléka, nalijeme do důlku a opatrně ze stran vmícháváme mouku, dokud nemáme uprostřed z trochy mouky, mléka a kvasnic takové pěkné řídké těsto, ze kterého bude za nějakých 25-35 minut odpočinku uprostřed mouky něco, čemu se odborně říká omládek, neboli řidší nakynutý kvas z mouky, kvasnic a tekutiny, připomínající na pohled těsto na kynuté lívance. Jakmile je omládek nakynutý, přidáme zbytek surovin na těsto a pomalu, trpělivě a postupně smícháváme všechno dohromady, dokud výsledkem není sice tužší, ale kompaktní těsto. Vzhledem k nízkému poměru tekutin k mouce v těstě to v robotovi nejde úplně snadno a je lepší minimálně ze začátku, než se všechno spojí, pracovat pěkně ručně a až následně nechat těsto chvíli pro větší vláčnost hnětat robotem...nebo samozřejmě dál na válu pokračovat v tvrdé ruční práci :-). Z dostatečně prohněteného těsta pak vytvarujeme kulatý bochník a necháme někde v teple pod utěrkou kynout alespoň 45 minut až hodinu. 

Mezitím než si těsto kynutím zdvojnásobí svůj objem si připravíme náplň tak, že v rendlíku chvíli důkladně prohřejeme poměrně hustou kaši mléka smíchaného s mletým mákem a jakmile začne vařit, přidáme všechny ostatní suroviny s výjimkou sušených švestek, a ještě tři čtyři minutky za stálého míchání prohříváme. Odstavíme a necháme vychladnout. 

Vykynuté těsto opatrně rukama ze spoda trochu roztaháme do všech stran a následně vyválíme aspoň zhruba do tvaru čtverce až obdélníku o tloušťce maximálně tak 5mm. Potřeme po celé ploše makovou náplní, jen konec jedné ze stran, jejíž směrem budeme závin rolovat, necháme podél zhruba 2cm od okraje prázdný. Posypeme rovnoměrně nadrobno nakrájenými sušenými švestkami a srolujeme směrem od sebe ke straně s nepomazaným okrajem. Pomalu a důkladně stahujeme. Boky vmáčkneme dovnitř a takto připravený a "zašpuntovaný" závin podélně ostrým nožem rozřízneme na dva copy, které přes sebe vzájemně 2-3 krát přetočíme.

Následně těsto opatrně přesuneme do dobře olejem vymazané formy na toastový chléb a necháme je zakryté dalších 40-45 minut kynout. Jakmile už začne vykukovat nad okraj formy, pomašlujeme jej vajíčkem rozšlehaným s trochou mléka a následně pečeme v troubě rozehřáté na 165 stupňů 40-45 minut do krásně hnědé barvy. Po vytažení nožem lehce pro jistotu pomůžeme těstu od formy, ale závin z ní nedoporočuji vyklápět dřív, než vychladne. A jíst, jíst také ne... :-). Po vychladnutí už ale samozřejmě S chutí do něj.

Vyladěný špaldovo-žitný kmíňák

Je venku. Po roce a něco zkoušení a experimentování s různě dlouhou dobou zrání těsta, různou mírou jeho hydratace a případně i kombinováním různých poměrů různých druhů mouky, mám z mého pohledu optimálně vyladěný a receptem doporučeníhodný bochníček naší chlebové klasiky. Takhle vypadá a tahle se dělá...

Suroviny

150g aktivního žitného kvásku
350g špaldové chlebové mouky (typ 1050)
50g celozrné špaldové mouky
250ml vody
lžička mletého kmínu
půl lžičky cukru krupice
10g soli
dostatek času :-)

Začít je třeba samozřejmě kváskem a jeho aktivací, což pokud s kváskem teprve začínáte, je trochu na delší povídání, takže doporučuji přečíst si jej tady. Jakmile máte k dispozici aktivní a patřičně hladový kvásek, stačí všechny ingredience smíchat dohromady a nechat je robota hníst na pomalou rychlost zhruba pět minut a dalších pět minut na rychlost o stupeň až dva vyšší. Autolýzu v tomto případě neprovádím, protože střídka je ve výsledku bez ní o stupeň méně pružnější a tím pádem vznikají při kynutí i menší oka. Jinak řečeno, rovnou prostě začněte zpracovávat těsto i se solí. 

Po 10 minutách hnětení byste měli mít mírně lepivé a příjemně kompaktní těsto. Trochu jej navlhčenou rukou zformujte do bochníku, přesuňte do nějaké dostatečně prostorné mísy, pořádně zadělejte a dejte do lednice zrát. Na 24 hodin. Čas od času (tj. kdy si zrovna vzpomenete) těstu vůbec neuškodí, když jej na chvíli z lednice vytáhnete a popřekládáte...což lapidárně řečeno neobnáší nic jiného, než těsto postupně za všechny okraje chytnout, vytáhnout mírně nahoru a přetáhnout každý jednou šikmo směrem do středu a následně těsto směrem do středu za bližší stranu trochu srolovat a touto stranou otočit na spod. Překládání v průběhu zrání těsta v lednici ideálně ještě několikrát zopakujeme.

Po 24 hodinách zrání, doprovázeném občasným "přeložením", těsto naposledy přeložíme a vytvarujeme popotahováním po nepomoučeném válu do tvaru podle ošatky. Vytvarovaný bochník ze všech stran "oválíme" na válu v celozrnné žitné mouce a přesuneme do ošatky, důkladně vysypané rovněž celozrnnou žitnou moukou a necháme kynout. Těsto je za těch 24 hodin dostatečně infikované kváskem, takže nedoporučuji dávat jej kynout na nějaké výrazně teplé místo (typicky topení), protože pak začne po delší době zrání mít tendence řídnout a nemuselo by držet pohromadě. Bohatě postačí, když jej necháte kynout při normální pokojové teplotě nějaké 2, maximálně 3 hodiny. Není úplně nutné, aby před pečením bochník zdvojnásobil svůj objem, protože bez problémů krásně naskočí ještě v troubě. V každém případě by ale těsto mělo působit na pohled už nakynutě. 

Troubu si rozehřejte na 260 stupňů, a pokud možno natolik v předstihu, aby na tuto teplotu byla aspoň nějakých 5-10 minut vyhřátá, než do ní dáte dostatečně nakynutý bochník. Litinovou nádobu/desku/plech, na kterém budete chléb péct, mějte od začátku v troubě, aby byl/a rovněž dostatečně vyhřátá/ý. No a jakmile máte troubu dostatečně a dostatečně dlouho vyhřátou, vyklopte na pečící plochu bochník z ošatky, rychle vsuňte do trouby a na dno trouby (případně plech na dně trouby) nalijte nějakých 100-150ml vody na zapaření těsta a zpomalení "naskočení" těsta. Snažte se všechny popsané kroky dělat co nejrychleji, aby z trouby uniklo co nejmenší množství tepla. A v tuto chvílí máte už v podstatě hotovo a nezbývá než čekat, na co jste si to vlastně zadělali :-).

10 minut při 260 stupních, dalších 20 minut na 230; prvních 10 minut zapařit stačí, takže není od věci ve chvíli, kdy budete stahovat teplotu krátce pootevřít dvířka trouby a pustit nárazově ven trochu tepla i zbývající páry. Po půlhodině máte hotovo; už jen nechat vychladnout na mřížce a můžete se pustit S chutí do něj :-). Čerstvý je nejlepší, ale zabalený v utěrce bez problémů vydrží další tři dny.

Babiččina poctivá sekaná

Každá ves, to u nás nejen jiný pes, ale i sekaná. Ani lepší, ani horší, prostě jen jiná...a tou nejlepší je z nich je prostě jen ta, na kterou jsou naše chuťové buňky od malička zvyklé. Na téhle jsem roky v babiččině kuchyni vyrůstal pravidelně já...

Suroviny
400g vepřové krkovice
100g hovězího (krk, kližka)
50g slaniny
1 stroužek česneku
snítka čerstvého tymiánu
trocha oregana a majoránky
menší hrst sušených hřibů
2 rohlíky
100ml mléka
sůl, pepř

Maso, maso a zase maso. Pokud chcete dobrou sekanou, bez dobrého masa to nikdy nepůjde, což na prvním místě znamená rovnou zapomenout na kupované namleté směsi, co jsou běžně k dostání v supermarketech. Neříkám, že tu a tam nemůžete narazit na něco, v čem je něco víc než jinak nepoužitelné odřezky, případně ji nakoupit u prověřeného řezníka, ale osobně už pár let výsledek do ruk náhody nesvěřuji a maso na sekanou si vždycky pěkně kupuju i melu sám. A na výsledku je to prostě cítit. U vepřového, které tvoří jeho základ, se nabízí hned několik použitelných druhů masa, bůčkem počínaje, pleckem konče, nicméně mě se nejvíce osvědčila jednoznačně krkovice, nabízející optimální poměr svaloviny, tuku a chuti. S ní nikdy nemůžete šlápnout vedle. U hovězího je to poněkud složitější, protože pěkně měkké a zároveň optimálně prorostlé maso za rozumnou cenu není i pro způsob jeho zpracovávání u nás zrovna jednoduché najít, ale pěkný kousek krku nebo libovější kližky jsou většinou v pohodě. V zásadě platí, že potřebujete maso, které bude jemné; tukem nutně být prorostlé nemusí, ale v případě hovězího a přijatelné ceny jedno bez druhého dostane člověk málokdy. Pokud se Vám čas od času dostane do rukou celý válec svíčkové, odřezky z jeho nejsilnější části jsou úplně ideální, ale i zmíněná kližka s krkem roli hovězího (barva, chuť) v sekané sehrají dobře. Tolik od babičky převzatá a následně ve vlastní kuchyni empiricky ověřená teorie :-).

Koupeno, pomleto? Tak ještě do syrového masa namlít pro zvýraznění chuti trochu kvalitní slaniny a základ je připravený. Rohlíky nakrájet nadrobno, zalít mlékem a jakmile mají vypito, přidejte je i s ostatními surovinami k masu; sušené hřiby nezapomeňte ale nakrájet opravdu nadrobno. Přidat, nemíchat. Namísto obyčejného promíchání všeho dohromady, totiž přichází čas na drobnou technickou fintu, díky které se vám všechno krásně spojí i udrží dohromady i bez jinak zbytečného vejce. Odborně se jí dá říkat "prátování", a v praxi to obnáší prostě strčit připravenou směs na sekanou do hlubší mísy a nechat ji s přidáním několika kostek nadrceného ledu promíchat robotem nějakým míchacím (ne hnětacím ani šlehacím) hákem. Pokud robota nemáte, zvládnete to v pohodě i tak jak to zvládala moje babička s obyčejným ručním šlehačem s míchacími metlami. Po dvou až třech minutách máte, za občasného seškrábnutí směsi z boku mísy, více než méně bez námahy krásně jemnou směs na sekanou výborné konzistence.

Lehce namočenými rukami už jen vytvarovat požadovaný tvar sekané a šup s ní na vymaštěném pekáči do trouby rozehřáté na 180 stupňů. Prvních 35 minut peču za občasného podlévání přikrytou, následujících 20 minut za častějšího přelévání výpekem už na kůrčičku pěkně na ostro. Podáváme a konzumujeme hlavně S chutí a ideálně bramborovou kaší a okurkovým salátem. 

Italské risotto s kuřecím masem,sušenými hříbky a cukrovým hráškem

V základě jednoduchá, leč chuťově rafinovaná až neodolatelná italská klasika, připravitelná - a u nás doma i pravidelně připravovaná - na spoustu způsobů, kterým se při dodržení základních postupů a střídmého kombinování surovin, fantazii meze pod nohy nekladou. Tady je další z nich.

Suroviny (3 porce)
300g rýže arborio nebo carnaoli
700ml zeleninového vývaru
1 šalotka
150ml polosladkého bílého vína
1 kuřecí prso
hrst sušených hříbků
hrst strouhaného parmezánu
30g másla
sůl

Byť možná podrobnější popis základního postupu, jak na každé klasické italské risotto můžete najít skoro všude (včetně u mě na blogu třeba tady), opakování je empiricky ověřenou matkou moudrosti, takže znovu to samé, jen trochu jinými slovy i tady...

Na dvou lžících olivového oleje necháme zesklovatět, a opravdu pouze zesklovatět, nadrobno nakrájenou šalotku, ke které přihodíme rýži a za stálého míchání na mírnějším plameni ji necháme dvě až tři minutky nasávat trochu tuku a hezky se v něm zaobalit. Přidáme víno a opět neleníme a za pravidelného míchání jej necháme všechno odpařit. Přidáme dva až tři naběračky horkého vývaru a za dalšího pravidelného míchání jej necháme pěkně rýži nasávat, dokud většinu tekutiny nevypije. Následně opět přidáme identické množství vývaru, a protože opakování je nejen matkou moudrosti, ale i matkou každého klasického risotta :-), opakujeme tenhle postup až do doby, než je rýže hotová. Nalít, míchat, nalít, míchat...rutina. Zabere to v závislosti na druhu a kvalitě rýže zhruba nějakých 14-18 minut.

No a protože míchání risotta vzdor jeho frekvenci není až tak náročnou činností, souběžně s přípravou základu, si na pánvi ještě zprudka orestujeme na kostičky nakrájené a nasolené kuřecí prso. Jakmile se maso ze všech stran zatáhne, přihodíme sušené hříbky, chvilku společně orestujeme a přidáme půl naběračky vývaru a dvě minutky společně podusíme. Odstavíme, přidáme kostičku másla a promícháme.

Jakmile souběžně na druhém detašovaném, leč blízkém pracovišti na sporáku :-) máme nějakých 10 minut míchání risotta za sebou, přidáme k němu i maso s hříbky a šťávou a nepřekvapivě pokračujeme v jeho dalším míchání a podlévání, už ale v menším množství. Jedna naběračka je akorát. Bez ohledu na to, co je napsáno na krabici k rýži, doporučuji všemi deseti až dvaatřiceti (závisí na počtu zubů v puse :-) ) po nějakých 12ti minutách pravidelně ochutnávat a jakmile je rýže al dente, tj. na zkus těch deseti až dvatřiceti akorát ani měkká ani tvrdá :-), odstavíme.

Technické intermezzo; pokud máte náhodou díky chybě v postupu v podobě přílišného podlévání tekutiny v risottu až příliš, takže Vám v ní rýže vyloženě plave, trochu jí opatrně slijte, ale risotto dál nevařte. Nicméně pamatujte na to, že není záhodno, aby jste tam neměli tekutinu žádnou. Italské risotto má být pěkně krémovité a k tomu je trochu tekutiny jednoduše potřeba.

Takhle nějak by přibližně měla výsledná konzistence risotta na talíři vypadat.

Jakmile je risotto odstavené, přidáme cukrový hrášek (klidně zmražený) a parmezán, důkladně promícháme, ochutnáme a je-li nutné lehce dosolíme solí nebo dalším parmezánem a na samotný závěr postupně vmícháme na kostičky nakrájené a důkladně vychlazené máslo. Hotovo a po minutce odpočinku S chutí do toho :-).

Candát s restovanou zeleninou, ricottovými nočky a fenyklovým krémem

Sezóna dravců je pro nás rybáře v plném proudu a pomalu už i na vrcholu, takže ideální čas přispět k menší rybí osvětě v našich kuchyní další osobní troškou do mlýna za pomoci mého oblíbeného candáta. Tentokrát bohužel opět jen kupovaného :-).

Suroviny (2 porce)
2ks čerstvých filet candáta
1 mladá cuketa
1 mrkev
1/3 feniklu
100ml bílého vína
150g čerstvé ricoty
30g hrubé mouky
trocha másla
sůl, pepř

Fenykl nakrájíme na menší kousky, které zhruba dvě minuty restujeme na troše másla. Následně zatříkneme vínem a jakmile se odpaří, zalijeme trochou vody (100-150ml) a ještě 5 minut za pravidelného míchání dusíme. Takto připravený fenykl i s tekutinou rozmixujeme ponorným mixérem a důkladně propasírujeme. Následně dáme do menšího rendlíku a prohřejeme; pokud je to příliš řídké, necháme jej ještě chvíli zredukovat. Jakmile začne mít krémovější konzistenci, dochutíme trochou soli, odstavíme a přidáme pár kostiček vychlazeného másla, které důkladně vmícháme do krému. 

Zeleninu nakrájíme na hranolky, a orestujeme na olivovém oleji do zlatova. K výraznější chuti není od věci začít olej rozehřívat s trochou soli, nakrájeného česneku a listové petrželky a jakmile začne být rozpálený, česnek i petrželku z něj vyděláme, protože to podstatné mu jednak už pomalým prohříváním stihli předat a jednak samotná zelenina se na pánvi pár minut ještě restovat a bude, což by speciálně česneku, a ve výsledku i chuti oleje i zeleniny dvakrát neprospělo.

Než se udělá zelenina, zbývá vám tak akorát času na to, udělat si nočky. Ricottu kupujte na nočky spíš sušší, rozhodně ne nějakou mazlavě krémovou (osobně se mi nejvíc osvědčila čerstvá ricotta od Brazzale). Konzistence ricotty by měla být taková, že když ji rozmícháte, měly by z ní samotné jít tvarovat nočky i bez mouky. Bez ní se sice úplně neobejdete, protože by nedržely moc tvar, ale stačí jí opravdu minimum...taková 1/3 váhy samotné ricotty by vám měla určitě stačit. Ricottu s hrubou moukou smíchejte důkladně dohromady, ale nesolte. Pro zvýraznění chuti můžete namísto soli přidat trochu strouhaného parmezánu nebo nadrobno nakrájená sušená rajčata s bazalkou, k rybě pak je ideální maximálně trocha šafránu. Jakmile máte všechny suroviny na nočky důkladně promíchány, vytvarujte ručně samotné nočky a naučte je poprvé i naposledy skákat šipku do důkladně osolené vroucí vody :-). Jakmile vyplavou, jsou hotové; pokud je máte trochu větší, můžete je tam ještě půl minuty až minutky nechat a pak ven s nimi. Malé vytahujte hned, jak vyplavou. 

Dopředu nasolené filety z candáta orestujeme na přepuštěném másle kůži dolů tak, aby byla pěkně do křupava, na několik vteřin otočíme i na druhou stranu a necháme dojít do tepla předehřáté trouby (podrobnější popis jak na filety z candáta můžete najít tady). Nočky rychle orestujeme na troše másla a jakmile je hotová i zelenina, můžete servírovat a S chutí do toho.

"Středomořský" venkovský chléb

Naše kvásková, kmínem provoněná klasika má a vždycky bude mít svoje neodolatelné kouzlo a pevné místo na našem stole, ale minimálně čas od času není vůbec od věci si jeho výraznou chuť zpestřit něčím trošku jemnějším. A pokud člověk nechce zůstat zrovna u rohlíku, stačí zavítat kousek směrem ke středomoří k jejich neméně hodnotnému a chuťově diametrálně odlišnému bílému chlebu, který má díky relativně jednoduché přípravě a lahodně jemné chuti slušné přepodklady zabydlet se po vyzkoušení i ve vaší kuchyni. V té naší už je jako doma, takže tady je pár tipů jak na něj.

Suroviny
300g hladké bílé mouky
120ml vlažné vody
60ml extra panenského olivového oleje
1 vejce
15g cukru
10g soli
15g čerstvých kvasnic

Původní receptury pracují většinou s den dopředu připraveným kvasnicovým startérem, který se připravuje z 1/3 těsta, vody a kvasnic, a byť se většinou těch lety osvědčených postupů snažím držet, tenhle chléb jde bez výraznějších ztrát na chuti i konzistenci zvládnout poněkud rychleji na "jedno kynutí" i jen s obyčejným z kvasnic vzešlým kváskem. Vyzkoušeno, prověřeno, porovnáno a můžu v klidu konstatovat, že vedle nešlápnete ani když sáhnete po té rychlejší variantě.

Pokud máte čas a pečivo nepotřebujete mít v průběhu pár hodin mít na večeři hotové, tak samozřejmě zkuste klidně začít Vaše poznávání tohoto výborného bílého pečiva tou klasickou cestou a 12 hodin před pečením si připravte že 100g mouky, kvasnic a 50ml vody startér tím, že veškeré suroviny smícháte, dobře uzavřete v míse, kde bude mít startér prostor pro kynutí a zrání, a nechte odpočívat. Pokud čas nemáte, nebo se vám prostě se startérem dělat nechce, pak začněte tím, že jen necháte vzejít obvykle cestou z kvasnic, trochy vody a mouky klasický kvásek. Jakmile máte, stačí kvásek, případně startér, smíchat se zbytkem ostatních surovin v robotovi a nechat jej vše důkladně 10-15 minut hnětat v hladké, pevné těsto. 

Těsto už po dohnětení vyvarujte aspoň přibližně do takového tvaru bochníku, jaký chcete aby po upečení chléb měl (těsto je díky nízkému poměru vody pevné a po jeho dozrání je už poměrně náročné jej následně tvarovat jinak), a nechejte v klidu na válu přikrytý kynout, dokud nezvětší dvojnásobně svůj tvar (45-60 minut). Troubu si předehřejte na 250 stupňů a při jejím předehřívání nezapomeňte společně s ní pořádně rozhicovat i kamennou desku nebo nějakou prostornější litinovou nádobu, na které budete chléb péct. Jakmile těsto vykyne, potřete jej olivovým olejem a opatrně přesuňte do rozehřáté trouby. 

Prvních 5 minut pečte na 250 stupňů bez zapaření a následně nechejte dopéct dalších 20 minut na 210 stupňů pěkně do zlatovohněda. A hotovo.

Chléb je díky kombinaci olivového oleje a vejce krásně voňavý, s jemňoučkou a nadýchanou střídkou a čerstvý je výborný sám o sobě. Díky množství tuku v těstě je pak neméně vynikající i opečený v toustovači nebo na pánvi na troše olivového oleje. Na rozdíl od našeho chleba se ale na druhou stranu právě díky olivovemu oleji v těstě tak úplně nehodí ke sladkému a s máslem, medem a marmeládou si ho nevychutnáte zdaleka tolik jako s něčím slaným. A třeba v takové kombinaci s rajčaty, mozzarelou, olivami nebo pršutem, a hlavně vždy trochou dobrého olivového oleje, je vynikající a představuje jedno z chuťově nejlepších zpestření k našemu klasickému kváskovému kmíňáku.